Jdi na obsah Jdi na menu
 


 
 
 
 Fotbalový klub byl v Kunraticích založen vlastně již v roce 1920. Jeho název byl S.K.Kunratice. Po tříletém trvání byl však tento klub rozpuštěn pro nedostatek finančních prostředků. Nadšení pro českou kopanou, ale nemohlo nic odradit a tak se zanedlouho po likvidaci opět schází ti nejvěrnější a zakládají, tentokrát již definitivně , nový sportovní klub, jemuž dávají název „ SLOVAN“. Bylo to v roce 1924. Od té doby Slovan Kunratice vyvíjí nepřetržitě svojí činnost.
 V dlouhém trvání kunratické kopané se střídala údobí úspěchů i údobí méně úspěšná. Přesto však zůstává, že po celou dobu trvání je svědectví nepřetržité poctivé a obětavé práce mnoha a mnoha dobrovolných funkcionářů, poctivé a náročné sportovní činnosti řady generací obětavých hráčů i podpory všech příznivců kunratické kopané.
 Po střídavých úspěších v počátečních letech přišla ve třicátých letech krize sportovní i funkcionářská. Až v době , kdy byl předsedou klubu pan Klíma, se podařilo ustavit družstvo žáků a pak i družstvo dorostu – což byl v letech 1938-1943 největší úspěch. Ale přesto , že byla válka a naše vlast byla okupována Němci se podařilo našemu I.mužstvu postoupit do II.třídy.
 15.května 1945 se usnesl Místní národní výbor v Kunraticích u Prahy zřídit v obci jednotnou tělovýchovnou organizaci.
 17.června 1945 se konala první valná hromada v osvobozené republice. Bylo konstatováno, že za německé okupace byla činnost klubu omezena. Přestože byly zakázány členské schůze a činnost výboru omezena, členové se vždy scházeli při různých příležitostech. Mnozí se účastnili ilegálního boje proti okupantům.
Byli to : Josef Jech , Oldřich Štelclein a Antonín Hlavina.
 Ilegální boj nezůstal bez obětí. Z členů Slovan Kunratice padli při revolučních bojích : Václav Šebek, Josef Trnka, Jaroslav Ploc, Josef Kuník, Zdeněk Fridrich, Vlastimil Piskáček, Václav Mašek a František Křišťa. V Terezíně byl popraven 2.května 1945 Stanislav Sobolák.
V roce 1946 měl SK Slovan Kunratice fotbalový, hokejový, lehkoatletický a dramatický odbor, házenou a košíkovou.
 Teprve v roce 1948 se poprvé v historii klubu zdařilo postoupit do I.B třídy. Pak ale přišli nešťastné reorganizace soutěží a měnily se též názvy klubu.
 Ale přes  všechny tyto potíže v činnosti se mohl náš klub za tato léta pochlubit tím, že to jeho hráči J.Vlček, J.Uher, F.Holzhauser, J.Peták ml. a O.Veselý dotáhli až do I.ligy, J.Dufek a J.Štekr do divize.
 V roce 1952 hrál Sokol Kunratice přebor okresu a B mužstvo okresní soutěž. A mužstvo skončilo na druhém místě, když v rozhodujícím utkání se S.Chodov prohrálo. Po těchto zápasech se hrál kvalifikační turnaj o postup do nově zřízené krajské soutěže. Po výsledcích této kvalifikace kunratičtí fotbalisté postoupili do této soutěže. Mužstvo bylo postaveno před nesnadný úkol a to doplnit stav po odchodu poloviny hráčů na vojenskou službu.
Mužstvo B i dorost měly potíže s nedostatkem hráčů a jejich činnost byla slabá.
 Až do roku 1956 se nám dařilo a to jak s mládeží tak konečně i s dospělými. V roce 1956 se náš fialovo-bílý Slovan jako nováček umístil v I.B třídě na 1.místě a překonal tak dosud největší úspěch našeho klubu z roku 1948, kdy jsme poprvé postoupili do I.B třídy.
 Vedení klubu pracovalo v tomto složení:V.Kučera – předseda, Jirát, Pícha, R.Sláma, Šebek, F.Vopěnka, Neumann, Mačák, J.Bartůněk, Krejčík, Horský, V.Kodad st., J.Roubíček st. a později ještě několik dalších.
 Celý tento úspěch byl výsledkem výborné hry hráčů a také velké obětavosti všech funkcionářů a pomoci fanoušků. V té době žily Kunratice fotbalem a také v deníku Svoboda o našem klubu vycházely velmi pěkné referáty s velkými titulky. I MNV Kunratice nás uznával a pomáhal nám. Byla to odměna za dlouholetou a obětavou práci mnoha lidí okolo kunratického fotbalu – našeho SLOVANU.
 V roce 1957 byly hráčům A mužstva předány plakety a uznání za výkony při postupu do I.A třídy. V tomto roce reprezentovalo mužstvo TJ Slovan Kunratice jedenáctku okresu Praha – východ. Všichni hráli celý rok obětavě, bojovně a přitom vzorně slušně, takže nebyl za celý rok nikdo vyloučen. Byl to vůbec nejlepší rok v trvání Slovanu. Jeho úspěchy vzbudily pozornost nejen v Kunraticích, ale v celém Pražském kraji( v té době nebyly Kunratice ještě součástí Prahy). Náš Slovan byl uznáván nejen v Kunraticích, ale i na krajském vedení fotbalu a někteří hráči dostávali nabídky hrát ve větších klubech a soutěžích.
 Byly to krásné doby a výsledky se rodily za těžkých podmínek. Špatné kabiny bez umývárny, do kterých teklo apod., hráči se myli pod stříškou ve žlabu, samozřejmě bez teplé vody atd.
 S naším I.mužstvem jezdily i dva autobusy fanoušků a návštěvy na našem hřišti byly v průměru 500-800 diváků! V roce 1959 jsme hráli v Modřanech před rekordním počtem 2000 diváků! Naše zápasy se opět objevily ve Svobodě a v Čs.sportu.
 V roce 1968 došlo k připojení Kunratic ku Praze. Mužstvo začalo hrát v mistrovství hlavního města, což se pozitivně projevilo i v činnosti oddílu kopané a to jak výkonnostně, tak finančně.
 Jak už to ve fotbale bývá, po nováčkovských úspěších následovaly v dalších ročnících I.A třídy „všední dny“ , střídavé úspěchy i neúspěchy. Po pěti letech v I.A třídě jsme sestoupili v roce 1969 do I.B třídy. Teprve po osmi letech v roce 1969 jsme opět postoupili do I.A třídy. To byl ale jen záblesk a vzpomínka na „zlatá léta“. Na tehdejší výkonnost jsme už nenavázali a po sestupu do I.B třídy v roce 1970 jsme již tak výrazných výsledků a úspěchů nedocílili.
 Po celá léta se nežilo jen úspěchy I.mužstva, nezapomínalo se na B.mužstvo
 a družstva mládeže a různé dobrovolné práce na našich členů a příznivců na hřišti.
Jaro 1970 bylo katastrofální, neboť mužstvu A prohrálo všech 13 zápasů a následoval sestup do I.B třídy, začala se také projevovat špatná práce v celém oddílu od žáků přes dorost až k dospělým. Od tohoto neměla kunratická kopaná stálého správce a inventáře, neboť tato funkce byla oddělena od správce sokolovny. Dobrovolně se toho ujali manželé Červených. V této složité situaci pomohl hlavně Místní národní výbor v Praze 4- Kunraticích, především co se týká hřiště. Skromně přispěl i hlavní výbor TJ Slovan Kunratice. Složitou situací se v září 1970 rovněž zabývala rada MNV. Ta rozhodla, že převezme správu do své správy.
 Ten kdo měl rád náš fialovo-bílý Slovan , na všechna ta léta nezapomene.
Uznání také zaslouží naši pokračovatelé ve výboru fotbalového Slovanu a starost o budovu s kabinami, vybudování nového ohrazení ( za finančního přispění Místního úřadu Kunratice) a další drobnou práci.
V roce 1989 se mužstvo „A“ v jarní části mistrovské soutěže ve II.třídě potácelo na dně tabulky a o jejich záchraně rozhodl až poslední zápas a skončilo na 9.místě v tabulce. V kádru mužstva se celkově vystřídalo 23 hráčů. Všechna mistrovská utkání sehráli jen tři hráči- Zemánek, Řezáč a Červený.
 Není bez zajímavosti, že v roce 1943 hrál v Kunraticích i nejslavnější brankář světa František Plánička.
 
Informace jsou použity z 78 let kunratické kopané (1924-2002), vydané u příležitosti rekonstrukce fotbalového hřiště, panem Zdeňkem Zemanem a kolektivem.